Rychlí, vytrvalí, inteligentní a především stateční. Čelili nepřátelským ostřelovačům i nepřízni počasí. Tito holubi bojovali ve dne i v noci. Často v bouřích a prudkých deštích. Dokázali zachránit tisíce lidských životů.

Lidem pomáhali po tisíce let, ale jednoznačně největší nasazení holubů bylo v první světové válce. Byli často jedinou spojnicí s velitelstvím nejen v rozbombardovaných zákopech. Jejich služeb využívaly všechny válčící strany, od dělostřelců přes tankisty až po posádky lodí a ponorek.

Holubi byli schopni proletět nepřátelskou palbou a dostat se na určené místo i se smrtelným zraněním. Ve velké většině případů holub po příletu zemřel. Úmrtnost byla mimořádně vysoká. Ti, co přežili, se dočkali po válce ocenění a velkého uznání. Důchod prožili obklopeni péčí a láskou až do konce.

Odhaduje se, že na západní frontě bylo v roce 1916 nasazeno asi 400 mobilních holubníků a asi 100 000 holubů. 

Dnes se to zdá až neuvěřitelné, ale existoval dokonce zákon na ochranu holubů a byly vypláceny odměny za zabití dravých ptáků. V Británii mohly být za zabití holuba uděleny i vysoké pokuty.

Hrdina Commando

Jeho majitelem byl holubář Sid Moon. Ten poskytoval své služby armádě už v první světové válce a jakmile vypukla v roce 1939 válka druhá, znovu se se svými zvířaty dal k dispozici vojsku.

Stal se slavným především díky třech misím a to v červnu, srpnu a září roku 1942, kdy při mimořádném nebezpečí dostal do Británie klíčové odbojové informace. O poloze německých vojsk, o důležitých výrobních objektech a o místech úkrytu zraněných britských parašutistů. Tyto podklady pak sloužily pro plánování velkých bojových či diverzních operací letectva a armády.

S odkazem na tyto tři konkrétní mise a za své bojové nasazení byl Commando dekorován 12. dubna 1945 vyznamenáním zvaným Medaile Marie Dickinové (Dickin Medal). Toto ocenění vzniklo jako upozornění na bojové nasazení a oběti zvířat v lidských válkách. Je označováno za zvířecí obdobu Viktoriina kříže, nejvyššího britského vyznamenání za statečnost.

Commando

Hrdina John Silver

Narodil se v zákopech první linie v lednu 1918. Sehrál důležitou úlohu v bitvě u Argonne. Přelétající holuby sestřelovala v křížové palbě Německá armáda. Věděla, že holubi přenáší důležité informace. John Silver se ale dokázal palbě zkušeně vyhýbat.

Když byl vypuštěn ze zákopů 21. října 1918, aby na velitelství vzdálené asi 40 km doručil velmi důležitý vzkaz, zahájil nepřítel zuřivou palbu. John Silver jí zkušeně prokličkoval. Vedle něj ale náhle vybuchl granát a tlaková vlna ho nejdříve vynesla vysoko nahoru a pak jej srazila k zemi. Musel vynaložit opravdu obrovské úsilí, aby se mu podařilo znovu nabrat výšku a pokračovat v letu. Na velitelství doletěl za 25 minut ve zbídačeném stavu: hrudníčkem mu proletěla kulka, tělo měl potrhané od střepin granátu, ale za vazy utrhnuté nožičky mu visela neporušená tuba se vzkazem..

Uzdravil se po týdnech léčení. Stal se válečným hrdinou a v roce 1921 také maskotem 11. signální divize americké armády. Šel na zasloužený důchod a zemřel až v roce 1935 ve věku nedožitých 18 let. Od té doby je jeho tělo vystaveno v armádním muzeu.

John Silver